Ohlednutí za nedávnými zážitky

Za tónů hudební soboty, konečně dokopávám se k něčemu co jsem dlouho nečinil. A to k psaní. Srhnout poslední dny, poslední dobrodružství a vůbec tak nějak hodnotu mého aktuálního bytí. Dlouho jsem si nestěžoval že nemám peníze, tak teď bude asi ta pravá chvíle k tomu postěžovat si na to že opět nemám ani korunu. Tedy, dobře, mám korun šest! Začalo tím tedy opět už to na co jsem pár měsíců zvyklý, hladovění. Nebudu mít sílu na nic a budu akorát tak trčet doma u počítače. Ale zpět k těm událostem. Za poslední dobu sem opět nastopoval stovky kilometrů a jsem za to tak moc rád, že si to nedokážete ani představit. Jednou z mých cest byla právě cesta někam za Plzeň, konkrétně do Stoda. Tam jsem jel za slečnou K. měl jsem popravdě vyšší očekávání z této cesty, nakonec jsem však hodnotil jako jedno z těch menších dobrodružství. Dalším stopařským zážitkem bylo právě svezení do Karviné a zpátky, celkově pouze stopem. Po cestě jsem potkal mnoho zajímavejch lidí, jako obvykle že ano. Na stopu se mi moc líbí, protože je to jakože mé přirozené prostředí. Nikdy nevíte kdy se co vysere - úplně stejně jako když sedím doma. Nikdy nevíte, kdy koho kde potkáte, nikdy nevíte jak to dopadne.

Potkal jsem se s novými lidmi, ale i s starými známými. Shledal jsem se po dlouhé době s Ondrou. Byla u mne ostravská kámoška Ef a viděl jsem se s K. A to nemluvím o malém návratu P. Jo a taky máme novou spolubydlící Josefínu! Ondra mi dal kávu a pozval mne na oběd. Ef za mnou vážila cestu z Ostravy. A s K. jsem se poprvé sešel a rovnou i vyspal. Vypadá to jako rutina, ale musím říci že tohle bylo takové docela akční všechno. Propité dny, plné kávy, chlastu a poblouznění. Dokonce jsem měl i cigarety! Měl jsem i slivovici, měl jsem i pár nových piv. U pana Wonga se obrátil svět naruby, za pultem obvykle stojí paní Wongová, potraviny jsou docela dost prošlé obvykle a já už nemám za co chodit nakupovat. Měl jsem svátek a dokonce mi i pár lidí popřálo. Byl jsem vcelku potěšen. No a dneska jsem to celé zážitkové období ještě okořenil dnem otevřených dveří na ministerstvu dopravy, které jsem si spolu s Tondou a jeho kolegou Milanem šel prohlédnout. Po cestě jsme vytvořili oblaka trávového dýmu a tak se to celé neslo v usměvavé náladě. Znáte to. Jo a taky musím zmínit festival Signál - protože ten byl úžasnej. Jeden z nejlepších kulturních zážitků právě tady v praze. Kupodivu tak nějak nezápasím s podzimní depresí, ale to určitě v následujících dnech příjde.

Zajímavá pozvání, zajímavé duše, zajímavá perspektiva, uvidíme jaká bude úroda dalších dní.