Takové malé zamyšlení hladového Moodyho

Už jste se někdy dostali do situace, kdy opravdu máte žaludek prázdný stejně jako peněženku, kdy se za Vámi vláčí částky dluhů a vyhlídky dalších dnů nejsou vůbec příznivé? Napadne Vás v tu chvíli, co vlastně člověk s tímhle může dělat. Existuje možná mnoho možností, možná by člověk mohl jít někam do práce, vždyť přeci supermarkety a různé podobné místa jsou připravené a rádi přijmou lidi, kterým nemusí moc zaplatit. Ale, zkoušel už někdo z Vás nejíst takovou dobu, že je Vám z toho až úplně blbě? Zkuste si takhle vstát i v pět hodin ráno a jít se na hezkejch 12 hodin dívat na stovky lidí, kteří si jídlo pohodlně nakoupí. Smějte se na ně. Celý měsíc. Pak ještě 14 dní čekejte na to, až Vám za Vaši práci zaplatí a až poté se konečně najezte. Ale vězte že toho jídla nebude příliš. Protože za těch hodin v tom blázinci moc peněz nedostanete. Zaplatíte bydlení, nějaký ty dluhy a klidně Vám z toho nic nezbyde. To je ale hezká představa co? Přesně takhle by mohli smýšlet i ti, kteří tak strašně nadávají na lidi, kteří se z nějakých důvodů dostali do sraček jako já. V tu chvíli Vám je celý tenhle zkurvený kapitalistický svět ukradenej a mezi Vaše největší priority je Váš život. Začínáte si pomalu uvědomovat, že je pro Vás důležitější plnej žaludek a duševní pohoda - než vlastně jakýkoliv přehnaný majetek. Zkuste k tomu začít trošku cestovat, třeba stopem. Nic to nestojí, dostanete se téměř všude a ještě k tomu někomu můžete udělat radost. Není ten život úplně o něčem jiném? Než je hnaním se za vzděláním a penězi? Já myslím že je.

Abych dnes a v dalších dnech nechcípnul hlady, čeká mne druhá zkušenost s kontýši.