Podivné snění

Nevím co se to semnou poslední dobou děje, ale mám  až příliš živé sny a objevují se v nich zajímavé věci. Dneska jsem se podílel na výstavbě důlniho komplexu, což by nebylo zas tak zvláštní neb jsem o tom vyprávěl včera večír spolubydlovi, jaká je taková práce na těchto místech. Ale, v mých snech se opět obejvila A. V průběhu celého snění jsem měl takovej strašnej pocit strádání, jako by mi něco tak tuze chybělo. Hleděli jsme spolu  opět na sebe, nezatíženi minulostí. Jako by při pohledu do jejich očí člověk zapomněl pomalu i své jméno. Bavili jsme se spolu o tom co se za celou tu dobu našeho odloučení stalo a jaké má všechno důsledky. Ona seděla naproti mne, na schodech ke mne do postele. A já z ní nemohl spustit oči. Chtěl jsem si opět pohladit její vlasy. Chtěl jsem si k nim přičichnout. Chtěl jsem se k ni přitisknout a cítit jak strašně žhne její tělo. Jako by to pro mne bylo zcela přirozené. Jako bych, po tom netoužil s nikým jiným. Nakonec se stalo, že jsme se opět políbili a ve mne vzplanul neskutečný požár. Protože nikdy mne tak nikdo nevzrušoval a nepřitahoval tak jako ona. Od té chvíle jsem chtěl být jen její loutkou. Když jsem se probudil, neopustily mne některé pocity a já si teď říkám? Proč se mi tohle zase děje. A proč ten čas neletí, tak jako letí vždycky. Proč je to vlastně od našeho posledního shledání pouhé tři měsíce, ale mne to připadá jako věčnost..... A vůbec, proč...Co když v tom zase nejsem sám? Kurvadrát!
Chtěl jsem si tuhle myšlenku udržet co nejdéle, co nejdéle se zase cítit trošku smysluplně. Musel jsem si ji sepsat, musel jsem si ji přečíst. Musel jsem si ji v hlavě přehrát, ještě milionkrát. Já strádám.