Deset deka Moody myšlenek 2.

Zase další týden za mnou a že tenhle byl doslova úžasnej. I když teda na druhou stranu doprovázely ho menší "zvraty" v mé mysli, tedy hlavně kvůli K. že jo. Moody. Ehm... Chce se mi tak moc psát o tom jak to bylo super, co všechno se dělo, ale ve chvílích kdy si na to vzpomenu mi vynechávají snad naschvál všechny smysly. Voní mi tady káva, Moodyho káva. Vyhlášená. Prostě moje! Jím k tomu výborný buchty plněný povidly a vůbec cejtím se tak nějak dost vláčně. To víte, 45 km v nohou. A to jsem došel ze sobotního tahu až dnes ráno. Nemilé, co? Ale já jsem stejně blázínek a na to kolo jsem prostě musel. Je mi z toho sice takhle, ale pročistil jsem si dokonale mysl. To víte, kouzelná příroda v Divoké Šárce mne doslova uchvátila.

Nebyl jsem tam poprvý, jednou jsem tam byl s A. zrovna ale v takovém nemilém období kdy jsme se rozcházeli a tohle bylo takový odpolední procházení se v domnění že se to všechno spraví. Já kvůli tomu vybíral jedno z nejkrásnějších míst v Praze no a nakonec to stejně bylo k ničemu. Popravdě, mne tohle napadlo až teď. Tím nemyslím to, že jsem tam už byl, ale ta asociace. Tam jsem si to asi ani neuvědomoval. Že bych se konečně naučil užívat si jenom dobrých věcí a nevzpomínat na špatný? Že by?! A nebo jsem se včera prostě jenom dobře pročistil alkoholickými nápoji a teď mi to všechno v hlavě funguje jak má? Což by vlastně mohlo vysvětlovat celej super tejden. Stejně ho shrnu.

Pondělní ránom mlha a Moody po tahu vracel se domů. Spal jsem do odpoledne abych pak byl funkční. Úterý káva s V. v Alza Café, milion objednávek a vůbec super nálada. Středa, čtvrtek pohoda v práci. Každý den aspoň jedna objednávka. V Pátek taky pohodička, dvě objednávky a večerní keškování s hezkou Couchsurferkou, která mne měla hostit v Broumově kam jsem chtěl znova jet za K., ale ta mi to zrušila a Couchsurferka mne chtěla poznat, tak jsem se musel uvolnit z večerní depky a udělat ji tím radost. Zprvu jsem se trošku bál, toho jaká bude. Nakonec však byla hrozně fajn. A byla i celkem hezká a přitažlivá. Ufff... Mám poslední dobou štěstí na takový lidi. I když, možná.. začíná jaro... Moodymu hrabe.

No a nakonec, bych asi mohl zmínit vlastně včerejší večer, kterej se nesl v alkoholovém opojení ve složení obyvatelstva bejvalýho bytu. Jsme se takhle sešli u stolu, Moody zase téměř bez peněz, ale Tonda to vyřešil tak že mi půjčil dvě kila. No, mohli jsme pít. Martin donesl ještě pozdrav z Karlových Varů takže jsme popíjeli becherovku s tonicem. Piva. Hermelín. Ale. Pivo a Párek, nějaká hospoda. Moody zase s někým flirtuje. Tonda se mi směje, že mi to nějak podezřele furt prochází. Žranice v KFC, do Vagonu se nejde protože mne opouštějí! Aaaa! Co teď? Spontánní pozvání od E. na whisky. Ok. Kupuju colu v nonstopu u Vávry a vezu se tam noční tramvají. Bezďačka chce ode mne napít, nic ji však nedávám a říkám že je to stejně sračka. Si nevybereš. Na druhou stranu furt lepší tohle, než nějaký smažky. U E. se doleju whisky, u hudby se občas rozbrečím a tak vůbec ten večer plyne tak nějak zvláštně. Jsem z toho celkem, divnej. Né jako divnej. Ale. Už tam asi nikdy nechci jít. Je to děsivé. Ale na druhou stranu, bylo to potřeba. Ha! No a dnes? Dnes jsem to ze sebe dostal dlouhou 45 km projížďkou po Divoký Šárce a vůbec Praze...Padám na hubu!

Z projížďky na kole, klučina co si užívá mašinek stejně jako já :)
"Hele, mašinka! Můžu jí zamávat?" Vlakvedoucí mává, píšťalky pískají.