Měsíc uplynul a já jsem toho napsal tak málo, že bych se za sebe snad měl stydět. Moc mi to psaní nejde v krušných chvílích a tak mne možná omlouvá to, že ty krušné chvíle jsou opravdu tady. Možná už jsem to řešil několik měsíců zpátky, možná taky ne. Každopádně to teď všechno celkem dost hoří a já nevím co s tím. A tak se v tom plácám a plácám, až nakonec mám pocit že je to celý úplně zbytečný a že na to sám nestačím.
"Musíš to zvládnout, přece neexistuje nic co bys pouhou snahou a úsilím nezvládl."
Vím, všechno píšu tak neurčitě, ale ono není asi třeba býti konkrétní protože prostě nemůžu. Raději. Lidi si pak z Vašeho neštěstí a blbosti dělaj dobrej den. A to nechci. Takovou radost nikomu jenom tak neudělám. Takhle se snažím zaměstnat hlavu, aby nemyslela na tyhle všechny sračky. A ono to nejde. Je to jako nemoc, která se vrací a ničí tě.
Objevila se menší příležitost jak tohle celý přežít, nebo se pokusit to přežít. Ale ta příležitost mne sere možná víc než se zdá. Nejenom že si z toho kamarád udělal příležitost jak si semnou hrát a dobírat si mne. Za posranejch jedenáct klacků budu dělat kurvičku v nějaký korporaci. Co jsem mohl? Odmítnout to a na všechno se vysrat? Zajisté. Taky už jsem si to mohl hodit, ale tohle je až to krajní řešení. Proč? Protože mne stále láká něco, jak sbalit si batoh a zmizet na dlouhý čas do dáli. Nejlépe asi sám. Protože když s někým cestujete, zjistíte že Vás z části omezuje. Ta svoboda má úplně jiný nádech, než taková ta kterou člověk prožívá sám.
Naštvala mne kamarádka. Proč? Protože za ní přijela nějaká známá a já se s nimi měl někam vydat. Nevydali jsme se. To povyražení bylo zúženo na cestu z nádraží k autu - byť teda hodinovou. Po cestě jí vyprávěla jaká jsem socka a jak nemám ani prachy občas. Jak rozmýšlím - jak se nejvíce najíst za 8 kaček. Tohle je dost svinský a dost mne tím naštvala. Nečekal bych to od ní. Jsou prostě věci, který se neříkaj. A tohle je jedna z nich.
Ve výsledku jsem teda zklamaný ze svých dvou blízkých známých, jeden se těší až se po tobě bude vozit a druhý se po tobě sveze takovým způsobem, že je ti z toho do pláče. Nevím za co.
Objevila se dívka - průser? A já si ji dost oblíbil. Ale je daleko.
V hlavě mi zní: "Vydrž to ty necelý tři měsíce. Něco našetříš a v září z tohohle blázince zmizíš." - doslova.
0 comments:
Okomentovat