Tak a je to tady, opět si Moody trošičku vyčistí hlavu písmenky na svém blogu. Stalo se toho dosti a já toho opravdu potřebuji mnoho dostat z hlavy. Nebo, dostat - spíše bych si to potřeboval urovnat, zařadit do událostí se kterými se nebudu už zaobírat. Přesně tohle potřebuji. A co se vlastně za těch pár dní stalo?
Mašince ujel vlak. Cože? Proč? Vždyť si Moody napsal, že jste se potkali teprve nedávno? Že jste spolu začali chodit na začátku měsíce? To to tak rychle skončilo? Ano... Jak rychle to začalo tak rychle to skončilo, jako by jste to neznali. Oheň co rychle vzplane, taky rychle dohoří, protože vše co hořelo shoří na popel. A přesně tak to bylo mezi námi. Myslel jsem že se oheň ustálí a všechno bude v pohodě, ale to by do něj nesměla lít benzín. Po litrech. A když jsem jí na to upozornil, tak si přinesla další kanystr a rovnou ho tam celý hodila. Až mne vydeptala natolik, že jsem to co mezi námi hořelo musel utnout. Ukončit. Nemohl jsem přijmout to, jak se ke mne chovala. Jako k věci samozřejmé. Jako nepříteli. Jako kdybych provedl něco neslučitelného s hezkým chováním. Nechme to být. Tohle je už minulost. Štěstí všem zúčastněným.
Taky došlo opět na to, o čem jsem psal už dávno. Sbalil jsem se a zmizel. Zmizel z města hlavního. Z města, které miluju nadevše. Ve kterém se můžu procházet uličkami starých čtvrtí, kochat se nekonečným množstvím hezkých parků. Koukat na odrážející slunce na hladině mnoha rybníků, říček a veleřeky. A v neposlední řadě se kochat nádhernými dívkami z celé republiky ale i celého světa. A to mne sakra bavilo. Můžu poznat nepoznané, v podobě zalezlých kaváren, malých pivovarů a dlouhých kolejí které protly celičké město. A teď je to zase fuč na chvíli. Ale já se opět vrátím a zase to bude ve velkým stylu. Snad.
Jak jsem se rozloučil? Asi tak jako minulý rok. Ale, tentokrát to bylo jiné. O dost jiné. Ale o tom budu psát asi zvlášť. Protože to je hodno samostatnýho vyjádření. A taky že tak udělám. Kam jsem vlastně zmizel? Do rodného kraje, kde přečkám mezidobí mezi tím než mi vydají novou občanku a já budu moci vyrazit za hranice naší země. Zůstanu sám. A přitom nechci. Ale musím vyřešit velký průsery. A vy víte o čem mluvím. Cítím se zvláštně. Nejen kvůli tomu dní, který byl poslední. Kvůli všemu.....
0 comments:
Okomentovat