"Vždycky když někomu začneš věřit tak to má strašné následky." Jo, klasika. Přesně, takhle to teď všechno vidím. Pomalu už nemohu věřit ani svému instinktu. Ale stejně, je to divné. A já už tohle nemůžu snášet dál. Brzy se všechno zase změní. A bude to jiné. Protože slova ztrácejí všechnu váhu. Už je to tady. Někomu jsem dal svou plnou důvěru. Nejen tu. Opět jsem se "prodal" prodal jsem své tělo, svou duši. Roztrhala ji.
A dělá to dál a já ji to snáším. Ne, nesnáším. Jenom se s ní nedá normálně mluvit. Je totálně posedlá a já trpím. Trpím tím, že jsem jí věřil. A je jí to jedno. A dělá to s radostí. Jenom chcípni Moody! Přestaň mít naději v to, že někde někdo existuje. Někdo komu se bude dát věřit. Přišla jsem z Pekla a ty jsi to, proč jsem tady. Mám tě zničit. Nezvládly to ty přede mnou, tak mne se to povede. To si piš! - nepovede.
Jo a taky možná vydržím - a nebo taky ne. Prorazím hlavou zeď. Spálím mosty. Shořím sám v bolesti. Budou hořet celý lesy, zbudou jenom pláně plné mrtvol. Budu mít ohořelou kůži. Bude proměněná v něco, co nebude ani kůži připomínat. A nikdo se to nedozví. Bude to boj o holý život. Nikdo o něm ale nebude vědět. Zúčastním se ho jenom já. Jenom mé myšlenky, jenom můj prostý život ztracence.
Bude kolem stříkat krev, kterou nikdo neuvidí. Kterou nikdo neutře. Protože už ve mne žádná nebude. Zbude jenom kostra, zbude obal a vše zmizí. Zůstane jenom pár vzpomínek v cizích hlavách. Já totiž už nebudu jako dřív. Jsem mrtvej, vadnej, žádnej, nic kolem není a já pluji. Dal bych si to ještě jednou, byla to fajn jízda.... Jízda bláznů. Jízda bolesti. Jízda zapomnění.
A stejně mne zase nikdo nepochopí.... Pláču. A přitom krev jsou slzy. A přitom.... ne. A přitom si prej dneska lidi ubližujou zcela běžně. A mne to stejně bolí...Zradila si mne!
0 comments:
Okomentovat