Možná už jsem tady o tom mnoho napsal, možná už jsem o tom mnoho řekl, ale i přes to všechno mám pocit, že toho ve mne ještě je strašně moc. O co jde? Jde o vztahy (ne)fungující v naší rodině-teda jestli se tomu rodina dá ještě vůbec říct. Člověk normální a rozumně myslící by si řekl, že rodina pro něj bude vždycky ten okruh lidí co jsou „nejblíž“ , kteří Vás nezradí, neshodí a už vůbec né třeba neokradou. Já jsem si to říkal taky, ale teď už tomu tak nějak nevěřím a pokud by se mne někdo zeptal jakou mám rodinu, tak mu řeknu, že rodinu nemám – než abych musel vysvětlovat to něco co se tady kolem mne děje/dělo a bude dít.
K tomuhle psaní mne vlastně dovedlo, to co se dělo na pochybné Vánoční sešlosti, která proběhla osmadvacátýho minulýho měsíce. Popravdě, nějak jsem uvnitř cítil, že tam nemám chodit. Že to nebude růžový, že to bude nudný a že tam bude kolem mne plno falše. A taky že jo. Tohle je taková sešlost, kde se schází ta část rodiny se kterou se nestýkám (nebo minimálně), protože to prostě nemá už smysl. Setkání probíhalo v domě mé tety, která má tolik dcer že už ani pomalu nevím – zda li mi na to stačí prsty. Ale to hlavní, setkali se tady se všemi i „prarodiče“ (čti – můj děda, tedy otec mého otce a jeho dlouholetá žena) a v tom vlastně asi tkvěl můj vnitřní pocit, vůbec tam nechodit. Protože právě z téhle strany fouká ten falešný vítr. I když… on asi ze všech.
Ze zkušenosti už vím, jak se tihle lidé chovají. Falešně. Nemám to rád, protože to z lidí bohužel cítím a poznám. Ještě si živě pamatuji jejich hrdinný a odmítavý postoj vůči mne, který ještě donedávna měli. Ten se teď změnil v přístup „chápavý“ a ve veřejně prezentované „je to tvůj život, dělej si co chceš.“ Faleš v tomhle tkví v tom, že je to tak jenom prezentováno, jenom tak na oko aby nebyli za ty věčný hatery. Tohle by však nebyla jediná faleš. Dosti si pamatuji jak tenhle přístup měli k mé sestřenici, k mému otci, ke komukoliv kdo se jim zrovna nezdál. Tahle faleš je taky nějak nakažlivá, protože třeba nevidím důvod proč by mne měl někdo na Vánoce obdarovávat, kdo si sotva pamatuje mé jméno a za celý rok se ani nevidíme. Nevidím. A taky to nesnáším a i přesto že již roky nějaký dary na tuhle stranu rodiny sabotuji, stále nepochopili že to je nevhodné a že už opravdu nejsem malý dítě, který by věřilo na to že dostává dárky od ježíška. Bože.
Tak jsme tam tak seděli, všichni jedli, pili. Nikdo se však zrovna upřímně nebavil. Můj otec seděl a mlčel, protože prej měl kocovinu. Občas zazněly nějaký otázky na mého bratra, občas něco málo prohodili spolu teta s tetou. Občas se začaly řešit totální kraviny. Nikdo si však nedovolil nakousnout nějaké téma, o kterém by se dalo bavit a všichni by k němu mohli přispět svým upřímným názorem. Protože, to se v této části rodiny nehodí. Tady se totiž s nikým upřímně nemluví a pokud si někdo něco myslí, tak by si to raději měl nechat pro sebe a neobtěžovat s tím někoho, kdo si myslí něco jiného. Ať je to co je to.
Tuhle faleš jsem snášel nad sklenicí whisky s ledem a colou a nijak jsem raději ani už potom nevnímal co se kde řeší. Prostě jsem si v klidu popíjel a ignoroval fakt, že jsem někde kde se necejtím vůbec příjemně. Alkohol způsoboval otevření mé mysli a vlastně ve mne začal vzbuzovat ten dojem, že teď konečně můžu říct co si myslím. A taky jsem řekl a rovnou jsem se chytil toho postoje: „je to tvůj život, dělej si co chceš.“ Poděkoval jsem za to, že konečně dostali rozum a přestali mne utlačovat za to že jsem neudělal v životě přesně to, co mi oni nalajnovali. Trošku jsem je tím zaskočil, ale poděkování přijali a řekli že už to tak prostě je a že není třeba se tím zabývat. Nebylo to ale vůbec upřímné a během chvíle, se zrodily mírně popichující komentáře obsahující: „kdybys, a kdyby, co kdyby, a mohl jsi, nemůžeš, nebudeš.“
Fajn, řekl jsem si, asi v nich zůstane navždy tohle netolerantní chování a budíž nalívám si další skleničku (asi tak miliontou), tentokrát už z druhé láhve whisky. Oslava, nebo sešlost, nebo slet supů brzy končí. Všichni odjíždějí a já, já jsem chtěl zůstat a zkusit s nimi ještě chvíli mluvit, přeci jen sedělo se mi už dobře, byl jsem slušně nalitej a vůbec už se zdálo, že se s něma i přes jeji mírnou(když berete prášky na sebeovládání tak je každý i když mírná opilost dost velká) opilost bude dát mluvit normálně a bez zábran. Znáte to, lidé se napijí a bývají více přátelští. Hovno. Po tom co všichni odjeli se kolem mne sesedli jako supi. A začali klovat. Neskutečně ale. Mám takovou docela velkou odolnost už vůči jistejm kecům, ale jen do jisté chvíle. A pokud jste na bojišti sami a pustěj se do Vás snad všichni co v tu chvíli jsou k dispozici, nebo jen procházejí, nezvládnete to ani jako ten nejodolnější člověk. Pfuj! Musel jsem bejt až sprostej. Házel jsem penězma – kterých do teď lituju, protože je ta svině sbalila a vzala si je. Bylo mi vyčteno všechno, od peněz až po dary. Ha! Hovada jedny sprostý, že se nestyděli. Měl jsem sto chutí normálně v tu chvíli vraždit, protože tohle nemělo konce a ani to neznalo meze. Každopádně, chtěli to na mně vysypat – tak fajn, tak jsem to udělal i já. Vyčetl jsem jim taky všechno i ty jejich zpropadený falešný životy ve kterých taky dokázali velký hovno – a že oni už jsou u konce a já na začátku. A řekl jsem si, že tohle bylo opravdu naposledy co jsem s těmito lidmi vůbec někde pohromadě seděl. Před půlnocí jsem ten dům opustil, třískly za mnou dveře a já se vydal na dlouhou cestu domů.
Já vím, aby si o tomhle člověk udělal názor potřeboval by znát mnoho faktů, který já zde uvádět nebudu, ale tohle je jenom tak orientačně, jak moc falešnou rodinu já mám. A i když se zdá, že jsem popsal jenom jednu část a ještě k tomu malou – věřte že ta prohnilost je v ní na každém rohu. Snad je jediné zbývá, říci si jestli vůbec stojí za to jim ještě říkat rodina. Jestli by nebylo jednodušší říct – nemám tuhle část rodiny a čau nazdar!
Jo a mimochodem, něco jen tak pro zajímavost. Jak to funguje dále? Na druhý den obvolávali všechny ať mi nedávají alkohol, že jsem agresivní alkoholik. Jo. Jistě. Lidi se kterými piji a vždycky je to strašně super se podivili. Příkladem je má babička, která je z části asi jako já. Je sice už stará a trošku nepořádná, ale vždycky mne pochopila a pochopila věci takový jako jsou a já ji mám opravdu rád. Existuju tam jako člověk, né jako nástroj úspěchu a pýchy. Počkat. Teď se asi pozastavíte. Proč úspěchu a pýchy? Protože přesně takhle jsem se cítil, když mi ti výše zmínění vtloukali do hlavy kůly, jak jsem mohl bejt už někde zaměstnanej a brát 30-50. tis. (Taky se tak hlasitě smějete?) Já samozřejmě chápu, že dneska by chtěli bejt všichni úspěšní a bohatí – ale já tohle vidím docela dost jinak. Ale zpátky k té fámě, která se začala šířit. Ona je snad jediná z té části rodiny, která tím byla obeznámena, která se tomu zasmála a řekla že to je pěkná kravina. Jak by taky ne, když přesně moc dobře ví jak se chovám když jsem opilej – (jako že v ten den jsem opravdu měl ještě slušnou rezervu) a že je asi jedinej člověk se kterým jsem byl nejvíckrát opilej. Můj otec? Mám pocit že ten to sežral i s navijákem, protože mi na druhý den volal, jestli jsem se vyspal z té opice? (Říkám WTF? Protože mi ani blbě nebylo a byl jsem ready.) No jistě, říkám. (To jsem ještě nevěděl, co se o mne šíří) Každopádně je to asi tak, že ani tam nedostanu ani panáka. Proč? Protože jsem určitě agresivní alkoholik a já nevím co ještě – možná to co mi říkali do očí: „jsi primitiv, jsi nevychovaný spratek, nedokázal si nic, neumíš nic, v životě si nikde nebyl a podobný sračky.“
Takže abych se dneska zase neupsal, tak k tomu na závěr musím říci, pokud máte fajn rodinu ve které Vás maj rádi takový jací jste a vůbec se nesnažej z Vás udělat něco, co by bylo akorát tak ku prospěchu a ku chvále jejich, tak se jí držte. Podpořte ji. Pomožte když bude potřeba, nepodražte a vždycky si raději řekněte že můžete mít rodinu jako já - tedy téměř vlastně úplně stejně jako nemít žádnou a držte se toho dobrého. Protože jedině lidi co Vás maj rádi, Vás budou mít rádi takový jací jste. A přesně ti, Vám pomůžou když Vám nebude hej – ostatní raději vypusťte ze života, protože Vás dříve nebo později potopí nebo shodí a kdo by to dobrovolně riskoval? Já ne. Máte taky tak prohnilou rodinu?
0 comments:
Okomentovat