Jak (při/od)cházejí sny

Posledních pár dní je zase krásně zvratovejch, já Vám nevím ale jsem tak zničenej. Smutnej. Všechno. Že to tak tady dlouho nebylo, nevím proč ale nějak se mi někam zatoulala ta radost minulých dní. Asi je to tím, že slečna J. na mne pomaličku zapomíná? Já fakt nevím. Nevyznám se v ní, nevyznám se v nikom a už vůbec né v lidských činech. Přál jsem si jen trochu pozornosti, ale ani tý se mi nedostává. Ničí mne myšlenky na minulost, na ten stejný pocit. U dívky, kterou znám vlastně něco přes týden. To je zvláštní. Moc....

Od pátku se tak nějak nemůžu vzpamatovat z toho odloučení, které je už dnes nějaké trošku nesmyslné. Mrzí mne to. Snad bych kvůli tomu všemu i brečel, ale nejde to. Asi budu brečet jenom uvnitř sebe. Budu se trhat, zaživa hlodat, ubíjet myšlenkama. Povídám si s intuicí, protože ten pocit už jsem měl. Nebylo to dobrý, nebylo to vůbec dobrý. Nebyly dobrý ani věci po tom. Nechápu to... Proč je to takhle. Proč to nemůže bejt hezký, krásný, šťastný. Občas zavětřím její vůni někde venku, ale nikde ji nevidím. Chtěl bych ji vidět zase se smát. Místo toho ale, nezbývá mi nic jinýho než jen pohledět na dvě fotky co od ní mám. A přemýšlet o tom, co asi tak dělá. Vždycky takhle někomu propadnu. Takhle rychle. Ještě nedávno jsem se tomuhle bránil, všemu. A dokonce už jsem se tak nějak smířil s tím že jsem hroznej cynik. Jenže, pak přišel zvrat... Přišla J. a zážitky s ní. A já najednou rozhořel takovým plamenem že je větší než mé já.

Obávám se nejhoršího. Těžce se mi spí. Zdají se mi o ní sny. Zdálo se mi o jejich rodičích. Vyčítali mi jak vypadám. Jakej jsem. Je mi špatně, mám rýmu už od pátku... kýchám. Mohl jsem bejt v pátek s ní, ale nemohl protože to nakonec zrušila. Jako... by se bála. Nějak mezi námi zamrzla komunikace, jsem na vedlejší koleji. Jako bych vůbec nebyl potřeba. Jako by to byl záměr se mne zbavit. Bojím se toho. Protože, mi nějak moc uvízla v těle. Tohle by byla rána, která by mne asi už totálně zničila. Nebo nevím...

Dneska jsem se musel procházet, myšlenky tady doma by mne zničily. Ani motivační psaní, nic. Vůbec nic mi tady nepomáhá. Stále mi totiž hlavou lítají vzpomínky na nedávné události. A i na ty z minulého roku. I na to, jak stejný pocit jsem měl. V jak stejných sračkách jsem poté byl. A teď můžu bejt znova. Nechci na to ani pomyslet. Toulám se ulicema Prahy... Volám V. do Berouna, hledám pochopení proč zrovna já jsem takovej závislák na lidech. Naštěstí mi to zvedá. A říká mi, že občas to taky tak má s tím svým. Jenže to mne uklidňuje pouze na chvíli. Hodiny plynou. Toulky městem se prodlužují. Na chvíli mi vykouzlí úsměv milá baristka v Starbucks. Má vadu řeči, ale to nic nemění na tom že mi pomáhá vybrat kávu a proměnit kupón co jsem dostal od @adlgcz. Dostávám velkou kávu, která voní. Je v ní sice navíc i pár věcí co se ke kávě né uplně hodí, ale potřebuju energii. Hungerdays totiž již běží asi tak třetím dnem. Ano, opět nejím. V kapse mi cinkají 4 kč. Je mi z toho na nic. Jel jsem potom z Dejvic na Masaryčku vlakem od Kladna. (Trošku nostalgie). Coural jsem mezi vlaky na Masaryčce a volal s mámou. Prej nějaký dopis. Víme. Ale nemůžem zaplatit ani ň.

Pak už jsem se jen směroval do Bohnic. Né do blázince. Ale na vyhlídku, chtěl jsem koukat na západ slunce. Bohužel sám. Společnost mi dělají páry který mají štěstí. Darují Vám svůj čas. Mnoho času. Pod jednou podmínkou ale, věnujete ho někomu koho máte rádi. Já nemohu. Byť bych tak strašně moc chtěl. Pak už mi bylo celkem smutno. Jel jsem domů. Zkoušel jsem jí zavolat, ale nebere mi to. Nerozumím tomu. Proč nemůžu vědět věci na rovinu. Proč... Kdyby to byl nějaký trest za něco, tak nevím za co. To je na tom nejhorší. S nikým jsem v poslední době nezažil tohle. S nikým jsem jen tak nespal. A jen tak někoho neodkopl, aby se mi to mělo teď stát. Nikomu jsem falešně nevyznal svý city. Tak proč by se tohle mělo dít? To si ani já neumím odpovědět. Marnivě totiž zde sedím, píši... a stále kontroluji telefon. Čekám na ni. Na její slova, která asi ani nepříjdou... možná jo.. jako včera... zlehčující s jedním slovem, který má značit dobrou noc. :(