Konec konců

Všechno plyne dál, nic se nemění až na můj postoj k tomu co mne posledních pár dní hodně ovlivňovalo. Bohužel jsem se pro tentokrát už rozhodl, že mne to dál ovlivňovat nebude. Že se nikomu nebudu vnucovat. Nebudu prostě. Příležitost končí, je čas se posunout dál. Je to smutné, že se to děje. Ale asi všechno bylo moc rychlý. Bude mne to ještě dost bolet, protože... jsem myslel, že to všechno bude jinak. Ale není. Byl jsem dost naivní, hloupý a opět neponaučitelný. Myslel jsem že to prázdno co tam po někom zůstalo, se nějakým způsobem spraví. Ne. Špatný výběr. Špatný postoj. A hlavně špatný přístup druhé strany. Ale hlavně bylo naivní že se to vůbec někdy spraví. Jsem takovej idiot.

Dlouho jsem nad tím přemýšlel, musel jsem to probrat i s kamarádem, nakonec jsme ale oba došli k závěru. Že to opravdu cenu nemá. Že je to celý jenom špatný divadlo. A že já nad tím opět spláču. Asi věděli proč se mi smát, když jsem jim říkal o J. a o tom jak jsem konečně na chvíli šťastnější. Jako bych neměl už tak dost starostí. Mám vlastně plnou hlavu starostí. Chcete je někdo? Ne? Jak by taky jo, když máte určitě taky svý starosti. Teď mi zbejvá, tohle všechno říci J. A asi ani né říci, jako spíše napsat. Vyhneme se tím oba nepříjemnému hovoru. Vůbec, stejně ji asi bylo už asi nepříjemné vůbec mne vidět, natož cokoliv jinýho. Když to všechno je tak jak to vypadá. Když to všechno byla jenom zkurvená hra alá já nevím co chci. Ulehčím ti to... Myslel jsem to všechno dobře, ale opět jak koukám si osud pěkně pohrál.

Poslední kapkou asi k tomu všemu byl vůbec nezájem, ignorace a všechno okolo. Vyloženě nesnáším když mne někdo chce ignorovat, ale přitom stále tvrdí že to je nějakým způsobem v pořádku. Dneska lidi neví co chtějí, ale já mám pocit že jí šlo už asi jen o jedno. Asi tak jako poslední dobou všem okolo... A příjde i o to... I když to je asi úplně jedno, protože ona je někdo kdo si to klidně získá jinde. Možná kdyby si lidé uvědomili že není všechno samozřejmé, že všechno má svou cenu a že když pro ně někdo opravdu žije že to není jenom proto že by to bylo samozřejmé, tak by jsme si všichni mnohem více vážili toho co máme/ jsme měli. Všichni bychom se pravděpodobně vyhnuli těmto zbytečným ztrátám... Super... zas brečím, protože se mi vybavilo všechno z minula. Tohle všechno mne tak ukrutně bolí tam někde hluboko uvnitř, že mám pocit že mne to brzy roztrhá zevnitř a bude to žít vlastním životem zkázy a zničení někde mimo mé tělo.

Budete se mi zase moci začít smát. Vysmát se mému nezdaru. Vrazit mi tím někde v temném koutě kudlu do zad. Asi bych Vás o to i sám poprosil, protože už ani neznám nic jinýho. Asi to tak dneska prostě funguje. Asi to tak dneska je. Asi to jinak nemá být..... Asi bych pro tohle tady neměl vůbec být. Jsem jako z jiného světa, i když jsem si taky v životě nasekal pár chyb, ublížil několika lidem. Ale taky jsem pak měl rány otevřený, řádně osolený. Pěkně tak abych co nejvíce trpěl. Co je výsledkem? Schránka, bez srdce, bez citů, se šrámy, bez krve, živoucí ze vzpomínek, ze zkušeností. Z druhých. Jednou umřu jako ten co se obětoval všemu.....

A song to say goodbye

A song to say goodbye

A song to say.....