Morální kocoviny

Nemám rád dny do kterých se probudím a mám morální kocovinu. To opravdu ne. To nejde. Je to snad horší ještě než nějaká alkoholová či jakákoliv jiná kocovina. Prostě cítíte uvnitř takový stud nebo jak to celý popsat. Pocítil jsem to pěkně včera ráno. Po tom sebedestruktivním excesu, který jsem jednomu člověku přiblížil jsem se cejtil opravdu hrozně! Obzvláště když jsem věděl že by jí to bylo strašně líto. Že by to prostě jen tak nepobrala. S klidem, jako já. Snažil jsem se to v sobě tlumit. Bylo hezky, svítilo sluníčko a já mohl jen tak sedět na balkóně a přemýšlet. A to jsem taky udělal. Čekal jsem na tu chvíli kdy najde čas a budem si moci zavolat na chvíli. Abych jí mohl povědět jak moc se jí omlouvám.

Pátky jsou vůbec takový divný, obzvláště když člověk neví co bude večer a neví jestli se mu někdo vůbec bude chtít věnovat. Nebude. Bude. Nakonec přišlo aspoň pozvání na nerdské pivo někde na Žižkově. A tak jsem ho přijal.. s tím že po práci, která činila asi tak hoďku mého času tam dorazím. Schůzka to byla pohodová, miluju lidi, kteří po dokončení mého téměř monologu rozhodně řeknou: "beru!". Takhle to má bejt, pak už je to jen otázka několika minut vypsání formalit a je to vyřízený. A tak to má bejt. Žádný zbytečný dlouhý průtahy. Nic. Rychlý prachy, jak já říkám.

Po cestě ze schůzky jsem se chtěl zastavit v nedalekým Albertu kde jsem pracoval. Jenom tak nahlédnout jak ten chaos funguje dále. Jestli funguje. Funguje. Ale nějak v něm byli jiní lidé. Celkově to bylo takový zvláštní. Jako bych to tam téměř neznal. Holt supermarket, tisíce tváří. Platím jednu chlazenou Plzeň a řítím se na Žižkov. Po cestě zvládnu ještě chvíli volat s bráchou. Vybrat prachy a zamířit na Žižkov. U Slovanské Lípy hospoda jest. Docela zajímavej výběr piv. Čekal tam na mne knihovníkocestovatel a jeho dva spolubydlové. Debata se nesla zase tak nějak okolo Moodyho. Moody proč jsi tak ukecanej!

Cesta domů byla ve znamení highfive s různejma lidma. Smáli se. A mne se to líbilo. Jenom tak si s někým na ulici plácnout. Šli jsme ale takovou podivnou cestou, takže několikrát jsem si to odpustil. A jednou jsem byl zcela odmítnut nespotánním párem. Ale to nevadí! Měl jsem v sobě řadu piv a tak mi to bylo vcelku jedno. Byl jsem pozván na hruškovici. Na kompot. Na kozí sýr. No se můžu divit, že mne teď ráno tak bolí břicho a mám z toho pěknou běhavku. Ha! Pak mince rozhodla že pojedu do Vagonu, na chvíli. Ale s K. na telefonu to tak nějak padlo, přestalo se mi úplně chtít a nejraději bych se teleportoval z ulice rovnou k ní do postele. Tak jsem se otočil na patě na národce a přecpanou noční tramvají ve který mne tak strašně bralo spaní vyrazil domů. Slušnej a hodnej hoch! :)