Plán byl jasný, pojedeme na Cibulku na rozhlednu. Pít budeme low cost víno a také Zubrowku z Polska. Samo o sobě to vypadalo jako by nám to mohlo stačit do řádně opitého stavu. Dva litry vína a ta Zubrowka k tomu? Myslím že by to mohlo jít. Na Cibulku jsme se dostali při západu slunce, ale z rozhledny už jsme ho nezvládli shlédnout. Slunce zmizelo za obzorem a my jsme pomalu nad lahví vína hleděli na jeho zbytky na obloze. Ta věž mne celkem uchvátila, chtěl bych v ní žít. Jako Xardas. Sám se sebou. V nádherné věži.Víno a proviant zmizel a já jsem navrhl pokračovat na Strahově.
Sedli jsme do tramvaje a vyrazili jsme na Strahov. Naposledy jsem tady byl s A. Trošku se mi vybavily ty chvíle tady, hezký. Čekal jsem že mne to celý rozesmutní, ale dávka alkoholu byla vcelku vysoká a asi to bylo málo na to abych se tam zase nějak "hroutil" ze vzpomínek. Načali jsme Zubrowku, pár hovorů (nevím s kým) a pomalu a jistě jsme propadali alkoholu. Už to na nás bylo dosti znát. Menší procházka okolo pískovcových skal, ve kterých jsou vyryty iniciály. Hledal jsem ty své. Našel jsem. Jsou tam. Ale... Příroda si s nimi dost pohrála.
Seděli jsme ještě na jedné z mých oblíbených vyhlídek, hleděli jsme na rozsvícenou Prahu a užívali alkoholového opojení. Nevím však, jak nás posléze napadlo v tomto stavu sebíhat z Petřína. Ožralí a já s dvěma žralokama na botách. Konečná. Nakonec se k zemi neřítím já, ale Okšaj. Chudák. Ruce od krve, koleno roztřískaný, kalhoty roztržený. No, bilance slušná po takovém pádu. Přemlouvám ho ještě na jedno sedativum v podobě piva, který kupuju v Tescu na Smíchově. Sedáme do 7čky a míříme "domů". Opouští mne pod Nuselákem a já se kodrcám pomalu a jistě také domů.
Když jsem přišel domů, zlákal jsem spolubydlu na pivo a nějaký to pití. Vytahuje fernet a já se děsím toho co se může stát. Sedíme u něj v pokoji, chlastáme. Hraje hudba. Přemlouvám ho ať jde hrát na kytaru. Ale praskla mu struna, takže mám smůlu. V rámci pokročilejšího opojení navrhuji cestu do Vagonu. To bylo šílený! Kupuji si sms jízdenku, protože mi už asi neplatí OpenCard a vyrážíme noční tramvají na Lazarskou. V průběhu jízdy přeskakujem tak ať můžem dojet přímo na Národní. Ztratil jsem telefon. Kurvadrát! Voláme na něj, nějaká holka to zvedá a prej mi telefon vrátí na Lazarský. Takže jsme si moc nepomohli. Do Vagonu dorazíme ve chvíli když už je párty v plným proudu. Rozsekám se tam na nějaký lavičce. Málem se poleju pivem a nakonec končím někde v davu tančících lidí. Chvíli tam tancuju sám, pak se však přidává nějaká slečna neznámá. Jediný co si pamatuju, jak voněla. Víc téměř nic.
Spolubydla mne zve na panáky, milion panáků. Kácím se tam. Jsem totálně na šrot. Ale i přes to se ještě nkolikrát snažím v davu tančících najít tu slečnu. Ale není tam. Divný. Tak holt zmizela. Nedá se nic dělat. Jestli budu mít opar, tak kvůli ní. Ještě tam chvíli kalíme, pak se tam hádám s nějakým pseudotramvajákem. Odcházíme někdy nad ránem. Nalitej jak motyka... Zvracím na Lazarské. Noční tramvaj. Vybíhám na Karláku, zvracím znova. Spolubydla stopuje taxík, jedem na Strašnickou. Za večer jsem stihl být tramvajákem, taxikářem, tanečním partnerem, vhodným objektem k náhodnému políbení a já nevím co ještě. Moody, vše co si ráčíte vymyslet. Neděli jsem celou prospal a prokocovinoval. A teď? Teď je tady pondělí. Které mi příjde strašně fajn, protože je krásně a mne je taky docela super. Až na to že se mi chce spát.
0 comments:
Okomentovat